Zavřete oči, přicházím – měsíční komentář Hany Boříkové z týdeníku Euro

Radmila Kleslová (ANO) se vrací do politiky. V rozhovoru oznámila, že byla očištěna a tou očistou měla zřejmě na mysli to, že policie neshledala v kumulaci odměn z funkcí v několika městských a státních firmách, které jí posílaly miliony, trestný čin. Navíc, jiní to prý dělají dodnes. Ono se ale před třemi lety, kdy skandál s odměnami vypukl, ovšem nemluvilo o činorodé starostce Prahy 10 v trestně právní rovině, ale té etické, či morální, chcete - li. No prostě, že se to ve slušné společnosti nedělá…Jak ale bývá v pražské politice zvykem, očištění znamená prostě vyvanutí z lidské paměti, která je tak krátká.

***

A comeback nechystá jen Kleslová. ODS si vybrala celopražského lídra do komunálních voleb. Žádné velké překvapení se nekonalo. Dle očekávání je jím nejslavnější porodník v zemi Bohuslav Svoboda. Ten na rozdíl od Kleslové neodcházel z pražské politiky (po odstavení z pozice primátora koaliční stranou TOP 09 se stal poslancem) s ostudou jako Brno, ale s absurdním obviněním v kauze Opencard a pachutí nezvládnutého pnutí mezi starou Hrdličkovskou gardou a novou ODS reprezentovanou kupříkladu Alexandrou Udženijou. Ta jde teď Svobodovi v patách jako celopražská dvojka, přičemž trojkou je předseda pražské ODS a místostarosta Prahy 9 Tomáš Portlík, zkušený politický harcovník, který přičuchl k pravicové politice už jako mladík po škole.

***

Praze loni zase zbyly miliardy. Hospodařila s přebytkem zhruba sedm miliard korun. Příjmy dosáhly 77,7 miliardy korun. Největší položkou byly běžné výdaje, které dosáhly zhruba 58 miliard korun. Jejich výše má ovšem nebezpečně vzestupnou tendenci. Ještě v roce 2015 činily 48 miliard, tedy během dvou let nabobtnaly o úctyhodných deset miliard. Portlík bude mít asi pravdu, když říká, že z Prahy se stává Otesánek, kterému se nechutně rozpíná žaludek. Vypadá to, že už se ani moc nemůže hýbat. Loni se podařilo vyčerpat na investice zhruba jen 12 miliard korun – polovinu oproti plánu, ale to už začíná být takový pražský evergreen.

***

Pokud se nezmění stavební zákon, nepostavíme tu ani psí boudu, natož ikonickou stavbu, zahájila primátorka Adriana Krnáčová mezinárodní konferenci s mottem Potřebuje Praha moderní architekturu a výškové stavby?, kterou pořádalo Sdružení pro architekturu a rozvoj. Jestliže musí Praha pořádat konference s takovým tématem, je na tom opravdu špatně, kontroval Roman Koucký, tvůrce Metropolitního plánu. A ona na tom špatně je. Většině Pražanů se libí Tančící dům, vyplynulo z průzkumu veřejného mínění, který si sdružení zadalo u příležitosti konference, ale to je asi tak jediná stavba, se kterou si asociujeme ikonickou architekturu. Navíc je dvacet let stará. A je otázkou, jestli by vůbec Ginger a Fred mohly dnes tančit, když se každý investor a architekt snaží svým počinem hlavně nikoho nedráždit.

***

Když už jsme u toho průzkumu veřejného mínění, vypadly z něj docela zajímavé věci – třeba že Pražané asi nebudou většinově tak úzkoprsí a konzervativní, jak si myslíme. Dokonce skoro polovině z nich je líto, že v metropoli nevyrostla Kaplického chobotnice, jejíž výstavbě chtěl tehdejší prezident Václav Klaus bránit vlastním tělem. A jen šest procent oslovených Pražanů je zásadně proti výškovým stavbám. Tak to vypadá, že je možná zase slyšet jen ta křičící menšina na úkor mlčící většiny. Možná i to je důsledek demokracie, ve které se názorové menšiny berou čím dál hysteričtěji za svá práva. Snad z toho ale měl Roman Koucký radost – ten totiž v Metropolitním plánu určil místa, kde by v budoucnu věže mohly vyrůst. I v Londýně se před padesáti lety diskutovalo, jestli by se neměl držet při zemi a dnes tam hrdě ční mrakodrapy vedle historického centra. „Dokážeme to zastavit?,“ ptala se na zmiňované konferenci naše nejslavnější architektka Eva Jiřičná žijící v Londýně. Asi ne, lidé budou vzhlížet ke hvězdám, aby mohli chodit po zemi, vybavila si Alberta Einsteina. Někteří se ale asi bojí, že by se jim zamotala hlava. Mimochodem Praha by podle Jiřičné výškové budovy unesla stejně jako unesla ve středověku věže a kostely.

***

Pražskou zoo navštívilo letos už půl milionu lidí a její ředitel Miroslav Bobek měl radost také z toho, že se mu narodilo mládě bizona. Pravděpodobný kandidát na primátora za ANO Patrik Nacher si také udělal radost a pokřtil svou novou knihu Šílenosti doby korektní. Tak pozor Patriku, enfant terrible jsme tu už v politice měli a patrně kvůli občasné nepřekonatelné chuti nazývat kokoty kokoty a zpovykance zpovykanci mít po volbách nebudeme…

***

Dalšímu pražskému mostu zvoní hrana. Z plánované rekonstrukce Železničního mostu pod Vyšehradem se patrně vyklube demolice. Most je zkrátka zkorodovaný víc, než se jeho správce – Správa železniční dopravní cesty – domníval. Chce proto z něho sejmout památkovou ochranu a udělat radikální řez. Uvidíme, jestli nějaký Pražák neusoudí, že by i tenhle krasavec mohl mít volební potenciál. A neskončí na kůlech.

***

Tak to zase nevyšlo. V polovině května se sešlo zastupitelstvo svolané náhradou za to poslední, které ani nezačalo, jelikož si politici kvůli Libeňskému mostu neschválili jeho program. Následně začalo dohodovací řízení v koalici (kolikáté už?), které nebere vážně ani samotná koalice. Zapeklitý most pro tentokrát raději strany úplně vynechaly, na programu měla být ovšem jiná chuťovka – odvolání radní Petry Kolínské, která tak nějak vadí všem nezelným zastupitelům, a možná Jany Plamínkové, která vadí jen některým. Vládu ANO a ČSSD měla do voleb (5. a 6. října) podržet ODS a TOP 09 výměnou za to, že budou mít vliv na sestavování rozpočtu. Nakonec se nic neudálo, jelikož se prý Petr Dolínek (ČSSD) lekl.

***

Jeden z největších současných developerských projektů Smíchov City získal územní rozhodnutí pro první domy na železničním brownfieldu. „Je to skoro neuvěřitelné, ale nikdo se zatím neodvolal,“ konstatoval starosta Prahy 5 Pavel Richter. Přičítá to tomu, že developer projekt trpělivě projednával s veřejností. Od změny územního plánu pro tento vřed uprostřed města, kterou vydupal ještě bývalý primátor Hudeček, ovšem uplynuly čtyři roky, a to zní také trochu neuvěřitelně. Z jiných obřích hektarů uvnitř metropole, které začínají zoufale chybět byty, ovšem zatím politici ani nesejmuli stavební uzávěru, takže to důvod k oslavě beze sporu je!

***

A jde se do finále. Na konci smíchovského brownfieldu u nádraží by měla časem vyrůst nová centrála České spořitelny. V architektonické soutěži se utkaly desítky ateliérů z celého světa. Brzy zbydou tři finalisti a za měsíc, dva, možná zjistíme, že nositelem té zajímavé architektury bude v Praze banka, nikoliv nějaká veřejná budova. (Praha ostatně žádnou už hezkých pár let nepostavila). Ale pozor, jeden z architektů, který se probojoval mezi finalisty je Čech!

***

Na Václaváku to naopak drhne. Na začátku května zrušil soud povolení pro revitalizaci spodní části Václavského náměstí. Šlo o nájezdové rampy do podzemí, proti kterým se původně odmítavě vyjádřili památkáři a různé spolky. Jenomže bez ramp by nedal souhlas jiný účastník řízení…Každopádně o zkrášlení centrální pražské ostudy se politici snaží už od roku 2005. A máme co? Rok 2018 a akce se opět odsouvá.