• 8

    Je potřeba zvyšovat kvalitu staveb s akcentem na inovace a progresivní materiály, technologie a prováděcí postupy. Je ale také třeba řešit stávající přeregulovanost stavebnictví v ČR, která často zbytečně zdražuje a brzdí výstavbu

Na jedné straně je potřeba podpořit zvyšování architektonické, technické a provozní kvality a efektivity staveb. Na straně druhé je ale nutné jasně vymezit, které z technických požadavků jsou zcela zásadní, a tedy musí být závazné, a které by měly být pouze doporučené. Musí existovat jeden katalog závazných norem vydaný formou právního předpisu a bez dalšího dostupný a srozumitelný všem, kteří s ním potřebují pracovat. U doporučených norem by pak měl mít investor a konečný uživatel možnost si o použití nových materiálů, technologií a prováděcích postupů rozhodnout sám. Určitá míra regulace zaručuje kvalitu a je pozitivní, ale přemíra regulace je zbytečná a nevhodná.

Názory expertů

Pavel Štěpán

projektant a člen SAR

Systém norem je zaplevelený, znepřehledněný a je tam spousta balastů, ale to je asi dané spíše právníky. Projektanti normy potřebují, ale patrně už nikdo z nich neví, jaké všechny normy zrovna platí, protože se mění, jak na běžícím pásu. Ročně se změní tuším 1500 norem, to je šílené číslo, to nikdo nemůže sledovat.

Pavel Hnilička

architekt a člen SAR

Zcela zásadně se musí omezit odkazování vyhlášek a nařízení na technické normy ČSN. Normy nejsou schvalovány běžným legislativním způsobem, a veřejnost se ani nedoví, co se v nich chystá.

Josef Pleskot

architekt a člen SAR

To, co znamenalo v technologiích opravdu možný skok, tak se zdá, že v architektuře zdaleka tak možný skok není, protože architektura a urbanismus jsou obory, které mají poměrně velikou setrvačnost. Plánují se na desetiletí. V dnešní legislativě dokonce platí normy, které vznikly za Rakouska-Uherska.

Jiří Plos

právník a člen SAR

Jedním z nutných kroků je zpřístupnit normy, které jsou závazné, tak aby byly volně dostupné, ne za úplatu a jen za jistých okolností. To jde proti základní právní zásadě, že pokud někomu něco ukládám, tak mu to musím umožnit.

Vize v detailu: Svět norem by měl být přehledný, ne plný balastu

Výsledek práce architektů a projektantů podmiňuje do značné míry systém technických požadavků na výstavbu. I ten je třeba zjednodušit a zpřehlednit. A zpřístupnit.

Je chybou, že v České republice neexistuje specializované výzkumné pracoviště zaměřené na architekturu a územní plánování, konstatuje Politika architektury a stavební kultury ČR. (1) Ministerstvo pro místní rozvoj (2) nicméně má záměr takový výzkumný ústav zřídit. Stát by měl oceňovat kvalitní a úsporné stavební projekty a realizace s výjimečnou energetickou, konstrukční a architektonickou hodnotou. Stavby financované z veřejných prostředků by se měly stát ukázkovými příklady kvalitní výstavby, tedy kvalitní a efektivní přípravy, realizace i následné údržby.

Součástí kvality staveb však není pouze jejich estetická hodnota, ale i jejich začlenění do prostředí, jejich účelnost (dispoziční řešení, variabilnost a možnost přestavby) v harmonii s formou, společenská hodnota (přínos pro rozvoj společnosti), technické řešení (použití materiálů a technologií, kvalita provedení, životnost) a v neposlední řadě jejich jednoduchá údržba a nízké provozní a energetické nároky, které v poslední době nabývají větší důležitosti než vlastní pořizovací náklady.

Vysoké náklady na provoz stavby mohou být důsledkem nevhodného technického řešení nebo nevhodného návrhu jejího provozu již ve fázi projektu, dále nekvalitního provedení stavby nebo zanedbávání údržby. Mezi základní technické požadavky na stavby patří mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, ochrana zdraví osob a zvířat, zdravých životních podmínek a životního prostředí, ochrana proti hluku, bezpečnost při užívání a bezbariérové řešení. Projektant při své práci musí zvažovat možnosti a náročnost realizace, provozu, užívání, údržby, životnosti a případně likvidace stavby.

Zvednout pokličku a zjednodušit!

Výsledek práce projektantů a architektů do značné míry ovlivňují technické normy, které musí dodržovat. Zdá se, že systém norem představuje svět sám pro sebe, který není přehledný a jednoduše uchopitelný ani pro ty, kteří v něm žijí. Na to, že se bude změnit stejně jako stavební zákon a v návaznosti na něj upozorňuje Česká komora architektů (3): „Základní územní a technické požadavky na stavby mají být dány stavebním zákonem, a nikoliv pouze vyhláškami a nařízeními. Zcela zásadně se musí omezit odkazování vyhlášek a nařízení na technické normy ČSN. Normy nejsou schvalovány běžným legislativním způsobem, a veřejnost se ani nedoví, co se v nich chystá. Norma stanovuje standard dobré praxe ve výstavbě, nikoli nezbytné minimum či maximum, které musí stavebník povinně splnit. Práva a povinnosti by se měly podle Ústavy vždy upravit pouze zákony. Stanovené povinností pro stavebníka v normách ČSN, které jsou občanům přístupné pouze za poplatek, odporuje principu právního státu.“

Jak vlastně funguje pro laiky ne příliš pochopitelný svět norem, vysvětluje srozumitelně projektant a člen SAR Pavel Štěpán: „Všechno, co nás nějakým způsobem zavazuje by mělo projít veřejným schvalovacím procesem - zákony jdou parlamentem, vyhlášky přes ministerstvo, ale normy schvaluje ÚNMZ a tím to končí. Pro Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví pracují expertní skupiny, kde se dohodnou, že norma je smysluplná funkční, nikdo jiný do toho nemluví. Ony ale nejsou automaticky závazné. Jenom některé části těch norem jsou zezávazněné vyhláškami.“ V tzv. Obecných technických požadavcích na výstavbu bylo asi 500 odkazů na normy, vždy tam bylo napsáno „…viz. příslušná norma“. Ale nakonec ani ministerstvo už nebylo schopno říct, co tím vlastně bylo míněno. Takže málokdo ví s jistotou, co je závazné, a co už ne. „Jedním z nutných kroků je zpřístupnit normy, které jsou závazné, tak aby byly volně dostupné, ne za úplatu a jen za jistých okolností. To jde proti základní právní zásadě, že pokud někomu něco ukládám, tak mu to musím umožnit,“ doplnil Jiří Plos, právník a člen SAR

Co s tím?

„Pražské stavební předpisy byly záměrně dělány tak, aby se tam odkazy na normy zrušily, aby v nich bylo napsáno, co je pro veřejný zájem podstatné. Myslím, že tím by se vyřešil i problém celostátních norem, protože tím by bylo jasné, co je závazné a co je jako doporučení třeba respektovat, co by se nemělo banalizovat,“ soudí Pavel Štěpán. Když se projektant normou řídí, má jakousi jistotu, že příslušný detail, konstrukci, nebo celou stavbu navrhl správně. Zjednodušeně řečeno, když potom někdo upadne přes zábradlí a zlomí si vaz, dá se předpokládat, že to není chyba projektanta, nebo zhotovitele té stavby. Když se od normy odchýlí, nese potom odpovědnost a riskuje.

Jenomže normy jsou nyní příliš mnohomluvné, mnohoslovné. „Časy, kdy norma byla na 4 stránkách formátu A5 a bylo tam vše podstatné, jsou pryč. Teď norma má jen předmluvu na 12 stránkách formátu A4 a tam nebylo ještě vůbec nic řečeno. Systém je zaplevelený, znepřehledněný a je tam spousta balastu, ale to je asi dané spíše právníky. Projektanti normy potřebují, ale patrně už nikdo z nich neví, jaké všechny normy zrovna platí, protože se mění, jak na běžícím pásu. Ročně se změní tuším 1500 norem, to je šílené číslo, to nikdo nemůže sledovat, to nikdo nemůže znát, takže se vlastně velmi jednoduše najde ten bič na ty, kdo něco vyprojektovali nebo postavili,“ vysvětluje Štěpán.

Kromě zjednodušení a zpřehlednění systému norem je zároveň ve veřejném zájmu je, aby byly dostupné zdarma stejně jako zákony. Čestnému předsedovi ČKAIT ing. Machovi se dokonce svého času podařilo prosadit do zákona, že normy jsou elektronicky dostupné zdarma, ale ministerstvo financí shledalo, že by mu ty poplatky za přístup k normám v řádu milionu korun tak chyběly, že opět nechalo přístup k normám zpoplatnit. „Tady vidíme, jak je stát licoměrný ve svém tvrzení, že mu jde přednostně o bezpečí a kvalitu života svých občanů,“ konstatuje Štěpán.

Top