Pokud není chuť stavět, pak je jedno, co je v zákoně
"Napsat v současné době rozhodnutí, o kterém můžete říci, že projde v odvolacím řízení, případně u soudu, je zhola nemožné. Ať napíše úředník 20 stran nebo 150 stran, je to jedno," říká expertka na stavení právo a členka Sdružení pro architekturu a rozvoj Renáta Pintová Králová, která se povolováním staveb zabývá dvě desetiletí. Problém podle ní vznikl v době, kdy správní soudnictví začalo rušit rozhodnutí odvolacích orgánů z jednoduchého důvodu: „nedostatečně odůvodněné“. A pak už tento názor padal až ke stavebním úřadům. Ovšem, co je „dostatečně odůvodněné“, nikdo nikdy neřekl.
V Nechanicích se dvakrát nikdo nepřihlásil na uvolněné místo na stavebním úřadu a ten je od Silvestra zavřený. Na konferenci SAR zaznělo, že v Praze se do výběrových řízení hlásí teologové a ani ti nenastoupí, když vidí, za jakou odpovědnost by měli tak málo peněz. V metropoli chybí na stavebních úřadech desítky lidí. Vy jste na stavebním úřadu pracovala, proč tam podle Vás nikdo nechce?
Vím, že výběrová řízení na stavebních úřadech jsou dost bez úspěchu, a to i tehdy, pokud se někdo přihlásí. Problém je, že je jednak málo lidí s potřebnou odborností a obecně také nemají úřady dobrou pověst, což je ale škoda. Většina stavebních úřadů je kvalitních, nemohou ovšem dělat zázraky. Kromě stavební agendy se zabývají věcmi jako jsou neustálé stížnosti, podjatost, žádosti o informace nebo úkoly vyplývajících z vnitřních předpisů. V době, kdy jsem na stavebním úřadě pracovala, jsme se zabývali především umisťováním staveb a problematikou, která se točila kolem staveb, nebylo tolik agendy týkající se podjatosti, evidencí, vzájemného hodnocení apod. Nedivím se úředníkům, že nemohou stíhat. Ten okolní balast požadavků je zaměstná na celý den. Navíc platové ohodnocení prestiž tohoto zaměstnání také nezvedá.
Vy sledujete povolování staveb už více než dvě dekády, ať už na straně stavebního úřadu nebo investorů, které zastupujete. Jak se vlastně stalo a kdy, že jsme došli do stavu, kdy i MMR mluví o legislativní pasti a o tom, že investor je vlastně „chudák“?
Ono je těch chudáků víc. Jsou to jak investoři, tedy žadatelé, ale i stavební úřady. Již několikrát jsem zmínila, že jakkoliv úžasný úředník nemůže dobře fungovat, a ani nebude, pokud nebude vědět, že má ve svém vedení či v nadřízených orgánech oporu. Napsat v současné době rozhodnutí, o kterém můžete říci, že projde v odvolacím řízení, případně u soudu, je zhola nemožné. Ať napíše úředník 20 stran nebo 150 stran, je to jedno. Problém vznikl v době, kdy správní soudnictví začalo rušit rozhodnutí odvolacích orgánů z jednoduchého důvodu: „nedostatečně odůvodněné“. A pak už tento názor padal až ke stavebním úřadům. Ovšem, co je „dostatečně odůvodněné“, nikdo nikdy neřekl.
Od té doby vznikají místo rozhodnutí odborné publikace, přičemž výrok, tedy hlavní část rozhodnutí, kde si přečtete, co se bude stavět, má jen minimum z napsaných stran. Prostě převážná část je v odůvodnění, včetně toho, že je zcela běžné, že účastníci řízení dávají několikastránkové námitky, se kterými se musí stavební úřad v odůvodnění vypořádat. Samozřejmě je správné, že účastníci řízení mohou dávat námitky, nikdo jim to neupírá, ovšem nyní jsou všichni nastaveni takto: „stavět ano, ale ne tam kde bydlím, tam už toho stojí dost“.
Nejde o věcné argumenty?
Každý, kdo jde kolem úřední desky, nebo na ni klikne na počítači, si myslí, že má najednou právo napadnout kvalitu projektu, kvalitu dokumentace a zákonnost závazných stanovisek. Ačkoliv pracuji v oboru již 20 let, nikdy bych si nedovolila vykřikovat svoje pravdy o kvalitě jakéhokoliv projektu, protože by nebyly objektivní. To, že se něco nelíbí mně, neznamená, že je to špatně. To, že někde bydlím, neznamená, že mám nárok na úplný klid bez jakýchkoliv změn a už vůbec to neznamená, že vím, jak by to kolem mělo nejlépe vypadat. Každý účastník řízení, nikoliv celá veřejnost, může v těch klasických případech záměrů bez posouzení vlivů na životní prostředí vznést svůj názor, ale myslím si, že námitky účastníků řízení, v nichž je dehonestován nejen investor, ale i pracovníci stavebního úřadu, nejsou na místě. Nechci tvrdit, že je to tak vždycky, někdy je rozpoutána debata s účastníky řízení a dohodne se kompromisní řešení, ale občas je ta zkušenost opravdu tristní. Co s tím pak má dělat stavební úřad nebo investor, odvolací orgán či soud, na to odpověď není.
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) připravuje ve spolupráci s Hospodářskou komorou nový stavební zákon. Myslíte si, že bude mít pozitivní výsledek?
Z tezí, které byly na podzim vzaty vládou na vědomí, jasně vyplývá, že by rekodifikace měla pomoci. Snaha o jedno řízení a o oddělení státní správy od politických a zájmových vlivů je chvályhodná a pokud se podaří, povolování staveb se výrazně zrychlí.
Už teď je zřejmé, že MMR, které chtělo situaci řešit dřív, než v roce 2023, kdy by mohl vstoupit v platnost nový zákon, opět narazilo. Když chtělo zavést fikci souhlasu přílepkem k zákonu o urychlení dopravní infrastruktury, deset resortů nebo klíčových orgánů státu se postavilo zásadně proti…Pomohla by podle Vás fikce souhlasu? Proč vlastně podle Vás dotčené orgány nejsou schopny dodržovat správní lhůty?
Fikce souhlasu dotčeného orgánu není jednoduché a ideální řešení, ale našel či předložil někdo jiné? Je vedeno několik diskusí o nepřezkoumatelnosti těchto fiktivních stanovisek, ale opět nikdo nepřišel s žádným jiným návrhem. Takže za mě ano, pomohla by. Stav, že se soudy k fiktivním stanoviskům postaví negativně, je možný, ale všechny kritiky této úpravy bych požádala: navrhněte konstruktivní bezchybné řešení a bude to skvělé. Proč dotčené orgány nevydávají včas závazná stanoviska? Já nevím. To je otázka na dotčené orgány.
Kde jsou podle vás v povolovacím procesu ty největší průtahy? Kde to nejvíc „drhne“?
Nechci vůbec nic zobecňovat, každý úřad funguje jinak, ale průtahy jsou v některých případech od samého začátku. Pokud podáte žádost na úřad, podle mého názoru není možné, aby tam ležela měsíc bez povšimnutí. Ale není to jen u stavebních úřadů, jsou to i dotčené orgány, nadřízené orgány, soudy.
Stávající stavební zákon má upraveno vše, co jen může mít, vše by mělo fungovat, ale pokud není chuť stavět, pak je jedno, co je v zákoně. Některé záměry jsou odloženy i z důvodu, že nikdo neví, co s nimi. Ať je stavba povolena či nikoliv, obě varianty budou špatně. Vše by mělo být o vzájemné komunikaci a podpoře úředníků jak ze strany vedení, tak ze strany nadřízených orgánů. Neměl by být problém sejít se nad problematickým případem a prokonzultovat jej. Zda se tak děje, si nejsem jistá.
Prahu svírá krize bydlení. Nemůže si dovolit čekat jen čekat na to, co udělá MMR. Vy jste navrhla, aby Praha obnovila jeden centrální stavební úřad. Jak by to fungovalo?
Hlavní myšlenkou této koncepce není odebrat komukoliv kompetence v rozhodování, ale přenést je zpět na hlavní město Prahu, alespoň pro část staveb, kde se soustředí jeden odbor s úředníky a pokud budou řešeny tímto odborem stavby většího rozsahu, budou zkušenosti těchto pracovníků stále větší a jejich rozhodovací praxe jistější. Kouzlo by bylo právě v tom, že byste se na jednom místě dozvěděli stejné informace, neměli byste 22 názorů, ale jen jeden, a zkušenosti mohou pracovníci získat jen tím, že budou rozhodovat o velkých stavbách, ale ne jednou či dvakrát za rok, ale denně. Metodika vzniklá na tomto úřadě pak může být poskytnuta stavebním úřadům na městských částech a jistota v rozhodování bude posílena všude.
Toto řešení není samospasitelné, pokud by byl centrální úřad vytvořen, neznamená to, že dnem vzniku se mění způsob a rychlost rozhodování, to bude nějakou dobu trvat, ale časem by mohl být posun v rozhodování znát.
Jaké stavby by mohl tento úřad povolovat?
Obecně by se mělo jednat o významnější stavby jakéhokoliv rozsahu, stavební úřad by si mohl rozhodování o jakýkoliv stavbách případně atrahovat a rozhodnout o nich. Typicky by mělo jít o stavby dopravní a technické infrastruktury umisťované na území působnosti více stavebních úřadů a stavby vyznačené v územně plánovací dokumentaci jako veřejně prospěšné stavby. Mohly by to být stavby občanské vybavenosti, bytové nebo kancelářské domy od určitého počtu bytů a plochy.
Úřad by vedl jen územní řízení?
Stavební úřad by měl vést jakékoliv řízení, tedy územní, stavební i společné územní a stavební řízení. Nelze se upínat pouze k územnímu řízení.
Kdy může stavební úřad vzniknout?
Stavební úřad by mohl vzniknout změnou Statutu hl. m. Prahy a po přípravě prostor a dohod s budoucími zaměstnanci do zhruba 6 až 12 měsíců. Jeho vytvořením nedojde ihned k urychlení procesů, ale během 1 roku by mohla být rychlost rozhodování již vidět.
Kolik by tam mělo pracovat lidí?
Celkem by stavební úřad měl obsahovat zhruba 36 pracovníků.
Už tak je nedostatek úředníků na stavebních úřadech. Kde by se našli?
Nový centrální úřad by nebyl nějakým molochem, byli by tam lidé ze stavebních úřadů, z odvolacího orgánu. Ti lidé tam dnes jsou.
Mezi politiky panuje obava, že kdyby bylo odvolacím orgánem MMR, mohlo by to stavby v metropoli ohrozit. Jak to vidíte vy?
Nechápu jejich obavy. Všichni, kteří v roce 2003 chtěli, aby byl úřad zrušen, argumentovali, že hlavním důvodem ke zrušení je existence odvolacího orgánu na MMR. Kde jsme za těch 16 let? Je situace lepší oproti roku 2003? Uvědomuji si, že byla jiná doba, správní soudnictví nebylo tak rozjeté, odvolání nebylo tolik, ale přesto musím konstatovat, že se vydávala rozhodnutí ve lhůtách a obdobně rozhodovalo i MMR. Nevidím vůbec žádný problém v tom, že by odvolacím orgánem v některých případech bylo MMR.
Může podle vás Praha ještě něco udělat sama?
Praha by měla především vědět, co chce. Ze všech prohlášení si nejsem jistá, zda chce, aby se stavěly strategické dopravní stavby, které nejsou prioritou jen Prahy, ale navazují a ovlivňují celou dopravní síť v České republice. I když nejsou přímo v gesci hlavního města Prahy, měla by to být právě ona, která se k věci jasně postaví a bude chtít, aby se stavby realizovaly. Stejně tak jiné dopravní či další inženýrské stavby. Praha by si měla umět nechat poradit, měla by naslouchat nejen názorům z ulice, ale i názorům odborníků, a hlavně by měla mít chuť něco dokázat, zrealizovat a na konci volebního období říct: to se povedlo.