Pavel Štěpán

Životopis

Absolvoval stavební fakultu ČVUT v Praze. Po celou praxi byl především projektantem pozemních staveb, zejména v oboru občanské a bytové výstavby. V roce 1991 spoluzakládal architektonický a projektový ateliér DELTAPLAN. Pracoval také jako konzultant resp. asistent v ústavu navrhování konstrukcí na Fakultě architektury ČVUT. Je členem České komory autorizovaných inženýrů a techniků.


Anketa

Proč jste se rozhodl patřit mezi zakládající členy SAR?

Myslím si, že se ve sdružení sešli fajn lidi, kteří mají co říci. Měli bychom diskutovat a řešit témata, který nás všechny pálí, ve kterých se dlouhodobě motáme a nenacházíme cestu ven. Třeba jí pomůžeme najít.

Kdybyste měl vybrat jednu věc, kterou byste chtěl změnit, co by to bylo?

Pro mě je jedna z nejzásadnější správa oboru z hlediska státní správy. Mě se zdá, že dokud bude obor rozprášen pod tolika ministerstvy, moc se toho nezmění. Vojáci říkali, že bez spojení, není velení. Mysleli samozřejmě něco úplně jiného, než mám na mysli já, ale bez jednotného velení nemůže mít stavebnictví úspěch. Obor je strašně široký a potkává se v něm spousta protikladných zájmů – požadavek na modernizaci infrastruktury versus ochrana životního prostředí, soukromé versus veřejné zájmy a dá se jmenovat mnohé další.

V čem si myslíte, že je současný stav nebezpečný?

Země zaostává. Když se dívám z nějaké vyvýšeniny nad Prahou, vidím asi tak pět jeřábů, přestože odevšud slyšíme o velké konjunktuře. Jeřáby jsou majáky signalizující z dálky, jak si troufáme, jak můžeme, jak se investuje. Když přijedu do jakéhokoli města v Německu nebo v Polsku nebo vlastně kamkoli ve světě, všude se rychle staví, jen u nás se dlouze povoluje. Ani zdaleka nedoháníme Evropu, Evropa byla dávno předehnána východní Asií, tak kde asi tak jsme?

Jak byste chtěl, aby vypadala Praha v roce 2030?

Když se nic nezmění a bude pokračovat současná paralýza, všechno se jedině zhorší. Vždyť už nyní se otevřeně mluví o tom, že díky složitému povolování staveb v Praze klesá počet stavebních povolení pro bytovou výstavbu. A stačí se podívat na jakoukoli silnici v Praze, jak je rozbitá, na ty ohromné nezastavěné brownfieldy v jádru města, které nefungují. Myslím si, že Praha má docela dobrou veřejnou dopravu, ale všechno ostatní stojí. Nepostavila se jediná veřejná budova, na kterou bychom se mohli hrdě dívat, prostě Praha za celou jednu generaci udělala jen velmi málo pro svůj rozvoj i pro prostou obnovu - to je můj soukromý pocit. A při tom je Praha určitě místem největších investic v republice. Když to takhle bude pokračovat, bude to snad horší než za toho pitomého socialismu. To říkám potichu a hodně nerad.