Podzim v Praze: Pravice na koni a bydlení zleva i zprava - měsíční komentář Hany Boříkové

Praha je pravicová, ne že ne! Komunální volby v republice vyhrálo hnutí ANO, na tiskové konferenci ale jako vítěz Andrej Babiš rozhodně nepůsobil. Důvodem zklamání vůdce hnutí byla Praha. Ještě během voleb zdůraznil, jak je pro něj hlavní město důležité a prestižní. To ostatně potvrdil během kampaně, když osobně na poslední chvíli vyměnil známého pražského politika Patrika Nachera, který vzešel z vnitra strany jako řádný lídr, za manažera Petra Stuchlíka, kterému se nepodařilo uspět ani obytným Libeňským mostem ani opulentními sousedskými večeřemi na sídlištích. (Babiš by občas přece jen neměl své jinak geniální marketingové poradce poslouchat). Jejich obyvatelé se přišli najíst, ale hnutí to nehodili, nebo ne v takové míře, aby jejich hlasy dokázaly vyvážit pravicovější centrální části města. ANO skončilo páté, za ODS, Piráty, Prahou sobě a Spojenými silami pro Prahu (TOP 09 a Starostové), i když všechny strany měly velmi těsné výsledky a získaly podobný nebo stejný počet mandátů.

***

Kam se poděla levice? Výsledek voleb ukázal, že metropole, o které se kdysi tradovalo, že v ní může zvítězil i Klausova tenisová raketa, se neposouvá nijak zvlášť do leva, jak někteří politologové upozorňovali. Ten ultralevicový volič vlastně zmizel (nebo patrně přešel k Babišovi), jelikož poprvé od roku 1990 nezasedne v zastupitelských lavicích ČSSD. Nestačil ani záběr sympaťáka Lanďáka (syn populárního herce a náměstek ministra obrany), který sliboval MHD pro Pražany zdarma. Jaký bude mít oranžový debakl dopad na celostátní křehkou rovnováhu v ČSSD se teprve uvidí. Podobně jako sociální demokraté na Mariánském náměstí končí pražská komunistická stálice Semelová přezdívaná rudá Marta. Výsledek voleb možná znamená i renesanci politiků - nemanažerů. Pražané už asi vědí, že město nelze řídit jako firmu, jak ostatně po čtyřech letech na radnici konstatovala končící primátorka Adriana Krnáčová (ANO). Primátor je zkrátka v radě složené z různých stran jen první mezi rovnými, takže vyjednávací schopnosti nejsou zdaleka od věci.

***

Dejte nám politika, ne manažera. Zkušenosti z politiky má Jan Čižinský, oblíbený starosta Prahy 7, který založil hnutí Praha sobě a pro kandidaturu sesbíral téměř sto tisíc podpisů Pražanů. Ten trochu překvapivě skončil s více než patnácti procenty ve volbách třetí. Úspěch si odpracovali i Piráti v opozici, byť jejich lídr Zdeněk Hřib u toho nebyl a pro voliče byl vlastně osobou neznámou, jakkoliv podobnost s Petrem Stuchlíkem je třeba relativizovat tím, že jeho si Piráti sami zvolili v referendu. O politických ostruhách vítězného exprimátora Bohuslava Svobody (ODS), Jiřího Pospíšila nebo Hany Marvanové (Spojené síly pro Prahu) se asi netřeba rozepisovat.

***

Kdo s kým? Ještě, než byly definitivně sečteny všechny hlasy, strany už začaly vyjednávat budoucí koalici v Praze. První se ještě v sobotu večer sešly Praha sobě Jana Čižinského a Spojené síly pro Prahu vedené Jiřím Pospíšilem a Hanou Marvanovou. A v neděli už to začalo vypadat, že je koalice těch dvou skoro upečená s Piráty, což by znamenalo, že vítězná ODS skončí spolu s ANO v opozici. Tak jednoduché to být ale nemusí. Strany potenciální koalice nejsou stejně názorově ukotvené a jen shodnout se na tom, kdo by měl být primátorem, může být ne oříšek, ale pěkně tvrdý ořech. Všechny tři strany mají shodně po 13 mandátech a ta, která měla o pár desetin procenta nejlepší výsledek – Piráti - má lídra bez politických zkušeností. Jan Čižinský je zase zároveň poslanec a starosta, což může být pro Piráty červený hadr. Jiřímu Pospíšilo by primátorský post umožnil konstruovat vysněné spojenectví liberálních proevropských stran a vrátit tak TOP 09 na celostátní politickou mapu, z místa, kde je vidět. Vzhledem k jeho obratnosti ve vyjednávání se také může ukázat být jediným, kdo bude schopen udržet potenciální trojkoalici pohromadě. On má také zároveň v případě neúspěchu s Piráty a Čižinským nejvíc otevřené dveře k ODS. Tu není radno nejen v osobě exprimátora Svobody podceňovat.

***

Deset vizí pro Prahu. V druhé polovině září byla kampaň politiků v plné proudu, jejich vize, jak hodlají řídit či snad rozvíjet hlavní město, si přišly na konferenci Deset vizí a konkrétní kroky pro stavební rozvoj Prahy a ČR do Obecního domu poslechnout více než dvě stovky odborníků a těch, které nenechává budoucnost města bez emocí. Konferenci pořádalo Sdružení pro architekturu a rozvoj s ambicí přispět politikům názory expertů sdružení na to, co se musí pro umrtvené město udělat, aby nežilo jen z minulosti a neskončilo na periferii Evropy. Svou představu nastínila i náměstkyně ministryně pro místní rozvoj Marcela Pavlová a šéf IPR Ondřej Boháč. Na celé konferenci bylo asi nejpodstatnější, že potvrdila definitivní změnu nestavebního paradigmatu posledních voleb, které se nesly částečně jako protestsong proti zločinným investorům, kteří ve jménu sprostého zisku ničí naši krásnou Prahu. Tentokrát se dokázali politici, odborníci, investoři a úředníci na lecčems shodnout, což nebývalo pro metropoli právě typické. Hodně se mluvilo o tom, že je neúnosné, aby příprava stavebních projektů trvala v Praze deset let, aby neměla metropole dobudovanou základní dopravní infrastrukturu a bydlení se stalo nedostupným i pro střední třídu.

***

Sliby se mají plnit (nejen Vánocích). Při dobré paměti pár věcí, které zazněly na konferenci, připomínáme: ještě, než bude stavební právo kompletně rekodifikováno (zhruba tak nejdřív za 4 roky…), předloží ministerstvo pro místní rozvoj novelu stavebního zákona s fikcí souhlasu dotčených orgánů (rozuměj, pokud se ve lhůtě nevyjádří, má se za to, že souhlasí) a úpravou přezkumu závazných stanovisek. Pokud by náhodou ministerstvo zaspalo, přihlásil se Jiří Pospíšil (TOP 09) k tomu, že novelu předloží jako poslaneckou iniciativu. Většina politiků se potom přihlásila k ideji obnovení jednoho centrálního pražského stavebního úřadu, který by řešil větší a nadlokální stavby. Zároveň by metodicky vedl ty menší stavební úřady na městských částech. Takový úřad tu do roku 2003 existoval – a v té době to bylo v Praze ještě normální. Územní rozhodnutí mělo tři strany a úřad jej vydal během 60 dnů. Jan Čižinský tvrdil, že v jeho domovské městské části to funguje i dnes – během roku prý bývá povolení vyřízeno, a tak jistě investorům svítá naděje na zkrácení martýria. A teď vážně. Napsat paragrafové znění novely stavebního zákona a připravit záměr vzniku centrálního stavebního úřadu by se dalo stihnout do Vánoc, pokud tedy v Praze vznikne koalice v dohledné době. Věříme, že ani sliby na výstavbu nové filharmonie na Vltavské a napnutí všech sil, aby se k realizaci přiblížil vnější a vnitřní okruh, metro D nebo rychlodráha nebudou u čerstvé pražské vlády na druhé koleji. Stejně tak, že nebudeme čekat na všeobecně proklamované sejmutí stavební uzávěry z velkých brownfiledů, kde by mohlo vznikat nedostatkové bydlení, další volební období.

***

Pražský razítkový armagedon potvrdila následně studie Deloitte, která na stovkách pražských developerských projektů spočítala, že doba pro povolení výstavby bytového projektu v Praze se od roku 2008 více než ztrojnásobila. Zatímco před deseti lety to bylo zhruba dva roky, nyní je to průměrně sedm let. Studie našla ale i projekt, který se bez výsledku projednává už 24 let. Když k tomu dodáme, že IPR zase vypočetl tzv. regulační daň („nevysvětlitelná“ část ceny nemovitostí daná všemožnými regulacemi a omezeními), která je v Paze vyšší než na Manhattanu, je zřejmé, že „něco“ už se musí opravdu stát nebo nás to bude stát ještě víc než nekřesťanské ceny bytů.

***

Praha po bavorsku? Těžko. Bydlení (či spíše jeho nedostatek) se v minulém měsíci stalo vůbec skloňovaným tématem, a to nejen díky volbám. Do Prahy přijel (na pozvání ČSSD) po nějaké době Martin Klamt, který v Mnichově odpovídá za strategii výstavby bydlení, jehož ceny se v bavorském městě utrhly ze řetězu dřív než v Praze. Klamt v Praze vysvětloval mnichovský koncept spravedlivého využití pozemků, kdy město s developery uzavírá smlouvy o tom, že z projektu vyhradí až třicet procent bytů a na dvacet, třicet let pro tzv. sociální bydlení, čímž mají v Mnichově na mysli, že byty budou za nižší než tržní nájem. Přesto prý developeři pohodlně vydělávají. Co ale v rozhovoru nezaznělo a co je z pohledu pražské reality celkem podstatné, je, že úřednicí v Bavorsku zvládají vyřídit všechna potřebná razítka pro bytové projekty v průměru za 7 až 9 měsíců, a to jen proto, že je mnoho žádostí. „Optimálně by ta doba měla být 3 až 6 měsíců,“ dodal Klamt. Jelikož opakování je matka moudrosti – u nás povolování také trvá většinou sedm až devět, ale ne měsíců, nýbrž let. Některé modely jsou zkrátka jen těžko přenositelné.

***

Šichta po škole. A bydlení ještě jednou. Tentokrát z pohledu studentů. Z průzkumu, kterého se jich účastnilo pět stovek z různých universit, vyplynulo, že bytovou situaci v metropoli (studuje tu zhruba sto tisíc lidí) jich hodnotí negativně plných 96 procent. Budoucí elita národa uváděla, že v průměru platí za bydlení kolem sedmi tisíc korun a aby si to mohla dovolit, při škole si přivydělává, a to i na dva úvazky. Pronajímatele si prý uvědomují jejich nezáviděníhodnou situaci natolik, že do inzerátů veřejně dávají jako protiplnění sexuální služby. Studenti s omezeným rozpočtem jsou při nedostatečné kapacitě kolejí patrně skupinou, která vysoké ceny bydlení pocítila na plno jako první. Patrně si to uvědomují i investoři. V Praze nakupovala nemovitosti německá skupina, která se zaměřuje právě na studentské bydlení. A společnost Zeitgeist, která už v Praze provozuje studentské bydlení v Holešovicích, koupila dalších pět domů, které chce zrekonstruovat na nájemní byty.

***

Sdílení v bytě i v kanceláři. Ne že by se v Praze nic zajímavého kromě voleb a diskuse o bydlení z různých úhlů pohledu během září nestalo. Například Kotva má blíže k památkové ochraně, stavební skupina PSJ zase k bankrotu, ve městě kromě sdíleného bydlení bují i koncept coworkingu v kancelářích. Sdílené kanceláře HubHub otevřela na pražských Příkopech skupina HB Reavis a do Prahy právě přichází společnost WeWork, údajně největším poskytovatel sdílených kanceláří na světě – ta si zatím pronajala v kancelářském centru Drn na Národní třídě 6 tisíc metrů čtverečních. O dalších zajímavostech ale až jindy, brzký pražský podzim prostě patřil politice a bydlení.