Peter Gero: Předpisy je třeba přizpůsobit lidem, ne opačně
Ještě před dvaceti lety tvořily velkou část dnešní obytné čtvrti HafenCity v blízkosti centra Hamburku doky, které postupem času ztrácely význam a funkčnost. Dnes je HafenCity živoucí příjemnou částí města s promenádami u vody, která zvětšila centrum města o 40 procent. Na 127 hektarech už vyrostlo nebo je v plánu 7500 bytů pro 15 tisíc obyvatel, práci tu našlo nebo najde 45 tisíc lidí. Funguje tu universita, školy, školky a kulturní instituce jako muzea nebo Elbphilharmonie, která se stala dominantou nové čtvrti a magnetem nejen pro místní. U zrodu HafenCity stál Peter Gero, původem slovenský urbanista, který 12 let její rozvoj řídil jako ředitel plánování a výstavby centrálních čtvrtí na hamburském magistrátu. „I Praze by pomohlo, kdyby developeři dostali partnera, jakýsi protějšek, který mluví stejnou řečí a rozumí mocenským instrumentům,“ říká Peter Gero, když jsme se jej ptali na recept, jak během pár let nastartovat výstavbu zanedbaných ploch v centru města.
V čem je HafenCity tak výjimečné, že se na něj jezdí dívat nejen turisté, ale i odborníci na územní plánování a urbanisté z ciziny?
HafenCity je výjimečné v tom, že se jeden projekt podařil komplexně, to znamená, že se vytvořila nová struktura, která je architekturou, respektive urbanismem 21.století. V HafenCity jsou smíchané všechny funkce na jednom prostoru, který je přesně nadefinovaný, přesně určený plánem a vznikl po velmi intenzívních soutěžích různých nápadů.
Vy už jste říkal, že Hamburk měl tu výhodu, že měl vše pevně v rukou od začátku. Jak se město dostalo do takto výhodné pozice?
Celý proces budování nové čtvrti z přístavu byl iniciovaný městem, mělo, řekl bych, povinnost řídit celý proces, a to dosáhlo tím, že mělo v rukou mocenské instrumenty-vlastnictví pozemků a povolovací procesy.
Město prý na „tajňačku“ skoupilo pozemky, než si toho někdo všiml…
No vlastně ano… Byl tu jeden prozíravý politik, primátor, který hned, jak se mu představily první nápady rozvoje přístavu, pochopil, že tento rozvoj je možný jen, když se město dostane k vlastnictví pozemků. Proto zastavil přípravné práce, až dokonce tak trochu negoval navenek, co se chystá, a zatím v tichosti město skoupilo pod jeho taktovkou téměř všechny pozemky dnešního HafenCity. Rok a půl trvalo, než město pozemky vykoupilo, ani my jsme nevěděli, co se v pozadí děje. Zůstaly jen dvě věci – pražírna kávy a teplárna, které se nedaly vykoupit, ty se potom zakomponovaly do konceptu. To je podle mě zásadní krok, který se pro velký development takového městského prostoru musí udělat.
V Praze a v Brně se řeší nedostupnost bydlení související s nízkou nabídkou bytů. Jaká je dnes situace, v Hamburku a jaký vliv má právě stále ještě rostoucí HafenCity?
Dostupnost bydlení byla a je poměrně nízká. Hamburk zvolil odlišnou strategii než hodně jiných měst. Nešel cestou restrikcí, které udržují hladinu nájemného, ale řekl bych, že vsadil na tržní prostředí tím, že podporuje výstavbu bytů. V Hamburku se staví 8 až 10 tisíc bytů ročně, čímž trh dostává nové impulzy. Tím se, doufám, cenový level udrží, či dokonce sníží. Hamburk roste ale o dost rychleji, než přicházejí tyto byty na trh, takže to bude trvat ještě pár let, než se poptávka uspokojí.
Podle prospektu se zdá, že ceny bytů ke koupi v HafenCity začínají na 3,5 tisíce euro za metr a pokud nepočítáme ty nejluxusnější, tak se pohybujeme někam do 6 tisíc eur za metr, což je porovnatelné s dnešními cenami Praze, kde už jsou 4 tisíce eur za metr průměrná cena nových bytů. V Hamburku ale mají lidé relativně o dost vyšší mzdy než v Praze. Jsou ta čísla reálná?
Ta čísla jsou reálná, dokonce si myslím, že je potřeba je trochu relativizovat protože vy porovnáváte čísla z HafenCity. HafenCity je čtvrť, která je ve znaku města a je ve velmi žádaná, ale jsou jiné polohy ve městě, které jsou jen trochu vzdálené od HafenCity, též přibližně v centru, kde jsou ceny nižší. Je potřeba také říci, že ceny bytů ovlivňuje i to, že Hamburk má vysoký podíl nájemných bytů různých segmentů, soukromé nájemní byty, družstevní a dokonce městské. Město vlastní víc než 70 tisíc bytů, což je též instrument na řízení politiky bydlení.
Symbolem HafenCity, minimálně navenek, je nová filharmonie. Ta je známá za hranicemi velmi neotřelým designem a tím, o kolik se prodražila. Vy žijete v Hamburku, jak ji místní vnímají, spíš jako drahou stavbu, nebo jako ikonickou stavbu, u které už to vlastně jedno?
To se dotýká každého z nás, neboť platíme daně a jedna část těch daní jde na Elbphilharmonii. Ačkoli je to teprve druhý rok, co je v provozu, myslím, že jestli jsou to 2-3 procenta obyvatel, kteří se zabývají její cenou, tak je to hodně. Mediálně je tento objekt velmi pozitivně vnímám, Hamburčané začínají být pyšní na to, že je Elbphilharmonie v jejich městě, přináší zájem turistů ze zahraničí, a i z Německa samotného. Jsou hrdí na to, že se Hamburk na mapu světa zapsal s takovouto pozitivní stavbou. Takže já si myslím, že je nakonec pozitivně vnímána i z finančního hlediska.
Dokážete říci proč jde zastavování brownfieldů v Hamburku v porovnání s Prahou relativně snadno a rychle. U nás jsou Bubny, nákladové nádraží Žižkov, Rohanský ostrov a další lokality ve stavební uzávěře už přes dvacet let…
To přesně nevím, pražské poměry detailně neznám. V Hamburku se dají brownfieldy revitalizovat, neříkám bez problémů, ale poměrně v krátkém čase, protože Hamburk nemá možnost rozrůstat se za své hranice. Hamburk je spolková republika, hranice jsou jasně definované a Hamburk bojuje proti tomu, aby se lidé vystěhovávali do zón mimo město. Je to velmi neekologické a stejně tak i neekonomické. Proto je tlak na rychlé řešení brownfieldů tak velký. Brownfieldy jsou v centrálních polohách a na velkých plochách, čili já si myslím, že jiné cesty není. Kdo zdržuje tento rozvoj, skoro si myslím že páchá zločin na městě.
V Praze se větší projekt povoluje teď už myslím 10 let průměrně, kolik je to třeba tady v Hamburku?
Statistiku nemám, ale deset roků to určitě není. Když je projekt v souladu s územním plánem zóny, schvaluje se maximálně do dvou let. Když je třeba měnit územní plán, změna může být hotova během tří let.
Uměl byste porovnat stavební legislativu v Německu a v Česku?
Já nejsem právník, ale 12 let jsem byl ve vedoucí funkci v Hamburku a já jsem za tu dobu žádné velké střety s legislativou nikdy nezažil. Vždy se našlo řešení, které bylo pragmatické a které umožňovalo realizovat dobré projekty. To chci podtrhnout. Urbanisté se naučili dělat dobré projekty, a to je rozhodující. Legislativu je třeba přizpůsobit lidem a ne opačně. Právní předpisy děláme proto, aby se náš život uspořádal v nějakých mantinelech. Svět se mění a zůstat v korzetu zastaralých právních předpisů, znamená úpadek. Mě se neptejte na právní předpisy, neboť já jsem se celý svůj profesní život snažil tyto předpisy přizpůsobovat, a ne je dogmaticky dodržovat.
„Kdo zdržuje rozvoj brownfiledů uvnitř města, skoro si myslím, že páchá zločin na městě,“ říká Peter Gero.
Kdy začal vznikat plán na HafenCity?
První koncepty existovaly koncem desátých let, kdy se vytvořilo jakési fórum plánovačů skoro z celého světa, kteří přicházeli s nápady, dělaly se workshopy atd. Takový brainstorming, kde ještě město ani nevědělo, kam přesně míří. Vědělo, že je tu problém, vědělo, jak je strukturovaný a vědělo, že tady je prostor – přístav, který by měl dostat jiné funkce, ale nevědělo se, jak to přesně udělat. Vzniklo jakési první zadání na masterplánu v letech 1997 až 1999 a po soutěži se vybral jeden návrh, který se stále dotvářel. První stavby na západním konci HafenCity se začaly stavět v letech 2004-2005 a to už se vědělo, jak dál. Dnes stojí asi dvě třetiny HafenCity, zbytek je v plánu, respektive už ve výstavbě. Ne všechno samozřejmě jde hladce, neboť ekonomická situace se mění, názory na urbanismus se mění plánování musí zůstat ve flexibilním módu, aby se mohlo přizpůsobovat, aby HafenCity byla živá čtvrť a žádný skanzen.
Developeři a město jsou v podstatě partneři, kteří se potřebují?
Ano. Developer a město, respektive developer a tato městská společnost. Ta je, jak já říkám soukromoprávně organizovaná, ale je řízená a dozorovaná městem, čili v dozorčí radě sedí politici, šéf architekt města, ředitel výstavby atd.
Tohle asi není do Prahy přenositelné. Pozemky dnes už v Praze vlastní developeři, ale měl byste nějakou radu pro město, jak si zachovat v těch velkých územích vliv a zároveň nepostupovat tak, že na 20 let území uzavřu a nebudu dělat nic.
Já si myslím, že nemusí jít o přesně stejný koncept, vždyť ani mentalita Němců a Čechů není stejná. Je potřeba jej přizpůsobit, ale něco podobného jako městská společnost, která dělá development a obhospodařuje pozemky, to znamená, že pozemky kupuje a prodává, by velmi pomohlo i Praze. A to z toho důvodu, že developeři by dostali partnera, jakýsi protějšek, který mluví stejnou řečí a rozumí mocenským instrumentům. Ty jsou vlastně jen dva, respektive tři. Jeden mocenský instrument je vlastnictví pozemků, i když město nevlastní všechny, stačí, když drží nějaké klíčové, které si nechá, jak bych řekl jako zálohu pro diskusi s developery. Povolovací procesy jsou druhý mocenský instrument. Ty musí být jasné, servisní a rychlé. V rámci těchto povolovacích procesů musí město manažerovat celý proces. Město, ne developer, nebo nějaký inženýrink. Tím pádem má město klíč ke spolupráci a k ovlivnění rozhodnutí developerů. A třetí nástroj je mít média na své straně. To znamená, že město musí stále vysvětlovat svojí pozici občanům, ale i médiím, to znamená, že i vůči developerům má město silnou pozici, když má podporu veřejnosti.
Jak vznikla myšlenka postavit v HafenCity filharmonii?
Ona ta myšlenka vznikla zase z nouze. A to z toho důvodu, že projekt, který tam byl původně plánovaný v letech 2007 až 2008, ztroskotal na tom, že přišla krize. Ten projekt, který byl vybraný z téměř sta architektonických návrhů, nebyl realizovatelný. Developer od něj odstoupil. Rázem tam byl prostor, který byl volný, byl k dispozici. Jeden developer, architekt, který studoval s architekty z Herzog & de Meuron ve Švýcarsku, se s nimi sešel a v restauraci začali malovat, jak by to tam mohlo vypadat. Nakreslili návrh na ubrousek a přišli s takovou vlnou… A tím to všechno začalo. Architekt chodil od dveří ke dveřím, nejprve s ubrouskem, potom si nechal postavit dřevěný model atd., až se potkal s jedním investorem, kterému se nápad také zalíbil. Vznikl projekt, který potom město zastavilo, odkoupilo od soukromých investorů i s tou myšlenkou a začalo samo rozvíjet tento projekt. Já tvrdím, že nejen že ta počáteční idea byla geniální, ale geniální bylo i prostředí, do kterého přišli. Média a odborná veřejnost se zapálila a to tak, že rozhodovací síly města - politici, městská správa a tak dále - neměli odvahu proti tomu vystupovat, taková se zvedla vlna podpory.
Pomohla filharmonie nové čtvrti, dala jí nějaký nový impuls? Vy říkáte, že to není iniciační budova, ale vlastně převzala…
Elbphilharmonie není iniciační budova. Tím, že je na takovém velmi exponovaném místě vyvolávala pocity jakési podoby s ikonickou operou v Sydney a v dalších městech. I tam objekty opery slouží jako magnet, který přitahuje lidi. V HafenCity filharmonie vytvořila jakýsi signál, dnes by HafenCity bez ní nemělo tu sílu, jakou má. Já si dokonce myslím, že město Hamburk by nemělo takovou sílu, jakou má, neboť ta budova mu dodala tak silnou přidanou hodnotu, o které tehdy při té počáteční diskusi v hospodě, když jí kreslili na ubrousek, nikdo ani nesnil.
Takže při plánování HafenCity nebyla původní myšlenka mít filharmonii, která podnítí investice do té čtvrtí?
Ne, absolutně ne. To by bylo totálně nehamburské, neboť Hamburčané pro kulturu iniciující něco dalšího neměli jako obchodníci velké pochopení. Iniciační budova byla ta na opačném konci přístavu, budova SAP – sídlo velké softwarové firmy. To, že vznikla Elbphilharmonie byla obrovská zásluha těch, kteří ji vytvořili, ale také těch, kteří její výstavbu neznemožnili. Něco vytvořit je těžké a komplikované, ale znemožnění je geniálně jednoduché, a přesto to nikdo neudělal. Z dnešního hlediska to samozřejmě vypadá jako super koncept, ale ve skutečnosti jím nebyl. Samozřejmě na začátku všichni kroutili hlavou, dokud se neudělal model a kdyby mediální podpora a podpora spolku architektů a komory nebyla tak masivní, tato budova nikdy nestála a je úplně jedno, jestli bylo na začátku 70 milionů a na konci 800 milionů, z dnešního hlediska to nehraje žádnou roli.
Přenos z jejího otevírání působil skoro jako akt německého usmíření, tak národně to tady vypadalo…
Ano. Přestože na začátku to byla investice soukromá a přispívali na ni většinou velcí soukromí dárci, nakonec je zaplacena z daní obyvatel Hamburku. Dnes cítí pýchu, spokojenost, chodí sem turisti, hotely profitují. Je to ten Bilbao efekt. V rozvoji města je víc náhod než programátorství, vývoj ekonomiky, geopolitické souvislosti neznáte dopředu a neovlivníte je.