Brno je zlatá loď - měsíční komentář Hany Boříkové z týdeníku Euro

V Brně lidé sedají na kola, protože město zdraží parkování v centru natolik, aby nebyli líní šlápnout do pedálů, když mají zaplatit za hotovku 80 korun a za káru před hospodou stovku. V Praze zavádíme parkovací zóny a v centru zakazujeme vjezd cyklistům. Zdravý rozum tentokrát prokázali soudci, když takové opatření Prahy 1 označili za nepřiměřené. Zatímco moravská metropole se tak nějak obecně stává čím dál progresivnějším a příjemnějším městem pro život, Praha degeneruje. V Brně staví základy nové filharmonie a plánují už podruhé nejvyšší budovu v zemi, my předvolebně reinkarnujeme Kaplického chobotnici a upadáme do mdlob při představě čehokoliv vyššího než pět pater. V Brně mají o svém „brandu“ jasno – chtějí být městem inovátorů a studentů, Praha žije z podstaty a hledat se snad ještě ani nezačala. Už víme, že do brownfieldů uvnitř Prahy by se vešlo celé Brno, otázkou však je, jestli by o to Brno stálo.

***

Osud brutalistní stavby na začátku Vinohradské třídy je, zdá se, zpečetěn. Investor podal žádost o demolici Transgasu, když před několika měsíci vyhrál bitvu s památkáři o to, aby se nestal kulturní památkou. Názor na to, zda stojí za to chránit bývalé ministerstvo paliv u magistrály pro příští generace dělil laickou i odbornou veřejnost, a to včetně památkářů. Výsledkem debat snad bylo konstatování, že společnost stále ještě hledá vztah k architektonickým projevům socialismu. Následně se ukázalo, že asi nemáme úplně jasno ani v tom, do jaké míry a jak uchovávat pozůstatky jiných epoch, s nimiž nemáme emocionální problém. Zřícení stropů domu v Mikulandské ulici – pod troskami zůstali čtyři dělníci - během jeho rekonstrukce vyvolalo (patrně v reakci na výroky primátorky, že by se měla prověřit i role památkářů) debaty o tom, co by měla památková péče vlastně obnášet a do jaké míry jsou požadavky jejich představitelů ještě slučitelné s životem v 21. století.

***

Populární starosta Prahy 7 Jan Čižinský a jeho hnutí Praha sobě sesbíralo více než 90 tisíc podpisů, takže může kandidovat v komunálních volbách. Zdá se, že se nám v metropoli rodí nový politický subjekt. Tentokrát zdola a jeho lídr si to opravdu „odmakal“, tak uvidíme, zda to v říjnu Pražané ocení. Minulý měsíc se nám na scéně trochu nečekaně objevil ještě jiný lídr – Andrej Babiš na poslední chvíli vyměnil kandidáta na primátora Patrika Nachera za šéfa Fincentra Petra Stuchlíka. Když vyslovil Babiš přání, aby Pražané dali ANO druhou šanci, mnohé se vysvětlilo. Nemilosrdné vyzmizíkování starých pražských „aňáků“ z kandidátek následně zapadlo do marketingové skládačky.

***

Jednu z nejmodernějších kancelářských budov své doby na světě – dnešní odborovou centrálu na Žižkově – koupil koupelnový magnát, společnost Siko. Velmi pravděpodobně za ni rodina Valů nedala miliardu proto, že ji uhranula dlaždičková fasáda. Dá se očekávat, že se pokusí na Žižkově zopakovat úspěch s projektem nájemního bydlení u stanice Luka, kde se vedou na byty pořadníky zájemců. Doba Valům přeje. Ceny nájmů v Praze rostou dvojciferným tempem a pokud to tak půjde dál, budou se v Siku tetelit, že před ostatními velkými investory do nájemního bydlení, kteří s rostoucím výnosem do metropole dřív nebo později přijdou, mají náskok.

***

Téměř po dvaceti letech od svého vzniku opět obživla kauza H -Systém, která nám nepříjemně připomíná divoká devadesátá léta. Klienti tehdy vložili miliardu do firmy Petra Smetky slibující domeček za Prahou za cenu pražského bytu, ovšem zhmotnění snu se dočkala sotva třicítka z tisíce. Rozsudek Nejvyššího soudu o tom, že se lidé z Horoměřic, kteří po krachu H – Systému vzali spravedlnost do svých rukou a domy na vlastní pěst a úspory dostavěli, mají do měsíce vystěhovat, vyvolal hysterii včetně komentáře prezidenta, který asi zapomněl, jak tenkrát peníze od Smetky putovaly do Lidového domu. Po právní stránce je celkem jasné i laikovi, že domy v Horoměřicích mají být součástí konkurzní podstaty, ze které mají být uspokojeni všichni okradení, lidsky je ale těžké se nebouřit. Spravedlnost je podobně ošemetný pojem jako objektivita, jisté ale je, že by měla být rychlá. Po dvaceti letech se o ní nedá mluvit. Tady prostě selhal stát a to několikrát. Dnes by měl využít standardní mechanismy, jak poškozené odškodnit a posunout se blíže do světa, kde šmejdi nemají navrch.

***

Zdá se to divné, ale v době konjunktury stojí jedna z velkých stavebních firem před krachem. Společnost PSJ Františka Vaculíka už přežila svou smrt minimálně jednou, teď se ale zdá, že jí lámou vaz její aktivity v Rusku a možná i téměř ikonické véčko na Pankráci, ve kterém už měla pár měsíců bydlet místní smetánka. Nebydlí a Vaculíka by prý měli zachránit investoři z Natlandu, tak uvidíme.

***

Kritizovaný společný podnik pražského dopravního podniku a Penty se patrně konat nebude. Jeho hlavním účelem totiž měl být jednodušší výkup pozemků pro výstavbu metra D, jejichž odkup se nedařil. Podnik jich má ani ne desetinu. Penta měla dopravnímu podniku svázanému přísnými pravidly rozvázat ruce, oplátkou měla mít možnost parcely u metra developovat. Jak se ale ukázalo, výstavba metra D se (snad ne nedopatřením) ocitla mezi prioritnímu stavbami, pro které zákonodárci schvalují specifické podmínky, například předběžnou držbu pozemků místo zdlouhavého vyvlastnění. Ty by měly umožnit, aby doba přípravy dálnice netrvala 13 let. Třeba někdy tu dálniční síť a možná i to metro přece jen dostavíme. A pokud novela zákona fikcí souhlasu rozpohybuje úřady, není důvod to nezkusit i jinde. Ono totiž dodržovat lhůty by mělo být normální u všech staveb.

***

Strana Zelených představila svůj plán boje s bytovou krizí, která začíná svírat metropoli. Město by prý mělo ročně postavit tisíc bytů. Otázkou je, co politikům bránilo takový program prosazovat uplynulé čtyři roky v rámci vládnoucí koalice. Za tu dobu město nepostavilo byt ani jeden. Možná naštěstí. Město totiž určitě není efektivní investor a těch tisíc bytů pro Prahu by se nám všem určitě hodně prodražilo.

***

Napodruhé to vyšlo. Zarytost primátorky Adriany Krnáčové tentokrát přinesla ovoce a koalice odhlasovala vyškrtnutí předpotopního požadavku na povinnou míru oslunění bytů, kterou jsme se pyšnili ve vyspělé Evropě jako jediní, z Pražských stavebních předpisů. Možná se radní lekli primátorčina slibu, že požadavek bude předkládat na radu pokaždé, dokud jej konšelé neschválí, ale to už je jedno. Podstatné je, že se zase budou moci stavět takové bloky jaké mají oblíbené Vinohrady nebo rekonstruovat kanceláře v centru zpátky na nedostatkové byty.

***

Česká architektka Eva Le Peutrec zvítězila v konkurenci světových jmen v architektonické soutěži pro společnost Allied Architects International se sídlem v Šanghaji. Eva Le Peutrec vystudovala architekturu na Fakultě umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci a pak se vydala do světa. V Šanghaji ve svých devětadvaceti letech vyprojektovala první mrakodrap, celkem jich už namalovala 30. Kdyby si Eva chtěla odskočit navrhnout něco domů, asi zamíří do Brna, ne do Prahy.